Stavidla maleb zvolna otevřena jsou
uličkou z města odmotanou k lukám,
kam vstoupit nesmí ničí cizí noha,
dokud genius loci pohlídá své vyvolené.
Tam úly voní po medu, po stínu
i po světle, i když vše to
jinak hledá se a laská,
a naznak dívka v závrati
nebi hledí zpříma tváří v tvář –
a jeden v druhém poznaly se zas,
a v každém žije neskončený dotyk,
který dosud prodlévá, takže i obloha
je dívkou a dívka na oplátku oblohou,
a vše tam trvá v nebetyčné závrati.
No comments:
Post a Comment