Nechť poezie živé s živým spojí
jak oko s okem v blahém rozjiskření,
když v pohledu o hloubku jde,
o hloubku, kudy vzcházívá se do duše,
a ne o prázdnoty zavalené
v bohaprázdných hlušinách.
Vždyť v slově se světlem lze se
ještě pozastavit a čas poodhrnout,
je-li slovu srdce jeho pevnou podstatou,
kdy do hudby jak i slovo z verše plyne
očištěno od vady i omylu svou zralostí
a dokud v slově je jak v očích lásky něžné,
z nichž se nese celý smysl, stisk i zvuk,
a kdo to spatřil, nikdy nezapomene už.
No comments:
Post a Comment