„A co k nebi zvedá strom.“
Miroslav Horníček, Vyznání
Mariánským lázním, 1975
Růže, to je rozhlížení,
v němž květina rudne,
navenek i uvnitř.
A tam od hlavy
až po kořínek.
A v té barvě,
s níž vzdává se
tak neodolně,
stává se z ní kniha,
jež před očima
sama pootvírá se,
a jinak ani nemůže
a vůně, jež je polibek,
je i větou deroucí se na jazyk.
No comments:
Post a Comment