I pouhou dlaní mnohé se dá pochopit
a div snadná nahost úžasu smí poodkrýt,
když hlavy obrací a dokola si otáčí
po řemínku vinoucím se po lýtku
při hře konající se nad nárty,
(tři dny prý ho naháněly jak Ježíše
v zápeklí, a i tak ho nedostaly…),
a k tomu mu i zpívaly, a hvězdy
v očích za dne se jim koupaly,
tak půvab přes vše rozhodil svou síť,
své perpetuum silentium, jež rozeznít
k básni, či až k sonetu, by mohl smělý tah.
Anebo nic, a nymfě marně satyr zmizí zas,
i když pouhým prstem tehdy chytit by se dal…
No comments:
Post a Comment