Do pokoje měsíc vcházel
přes okno stříbřitě svou
nožkou – obnaženou
dolů po kotníky ženy,
nečekaně vleže rostoucí
a dokořán se vzpínající
s rukama rozpřaženýma
za hlavu a za práh až.
Proč – proč jen přišla tam
té noci a proč k tomu byla
v tváři bledá jak ta luna,
a všude hladká jako alabastr?
A za dveřmi už kvetl zlatý déšť,
jenž žasl, třel se, dychtil, záviděl.
No comments:
Post a Comment