Staří čínští básníci v sobě nesou
samotu a vznešenost svých hor
a s vínem do kalíšků znaků
těm, kdo přicházejí z údolí,
přilévají hlas nebeský svůj,
co s oblaky dál se nese do světa.
A ten hlas, duše, nefritová flétna,
oni sami, s Li Poem co prameny
pak „do nitra hor vracejí se zpět.“
Za počátkem a ke svým ermitážím,
kde Bozi jsou jim kumpány a hosty,
a kde bavlnu mlhy mlčky cupuje vzduch,
a kde by v klidu duše mohla vzklíčit zas
a klíčkem květu, slůvkem, zázraku se dotknout.
No comments:
Post a Comment