Říjen ze zlatého brokátu řine se a roní
a kdesi za okny pod dlaní přikrývají
ozvučnice, pálivé své louče,
kytary a mandolíny,
strunné figury a boky,
do nichž hloub se prsty tlačí,
hlouběji, kam nabrala se hudba
tak, že i stromy vykročí ven z ticha.
A jak listy podzimně skrz roztřpycené
do barev večerních i časných slunek
pojednou i oči třpytem tím jsou nahé,
a místo šrámu nebo masky přes tvář vinně
roztřískl se nach. Kdo je ale hudebník a kdo
melodie, dál i zas – prostupující životy i světy?
No comments:
Post a Comment