Není jednoduché najít město,
kde v ulicích nechali stát stromy,
a proto kde ze stromů na podzim
stávají se přirozené lucerny a lampy,
a to dokonce i přes den, a kde navíc
je možné najít kavárnu, jak tomu bývá
ještě ve Španělsku nebo někde v Itálii –
a usadit se k stolku jen tak na chodníku,
a opřít se o židli, jejíž tvar je kobří kápí,
tvořící si z pánů po letech Buddhy
v zamyšlení a sfingy, enigmata, z žen,
a řeč dát o tom, že bývali jsme živi,
občas u kávy i vzpomenem si na to,
nebo lenošně se slunit, ohřívat i příst
jako kocourek nebo jako kočka –
podle toho, o koho se jedná,
a čas i špačky zatloukat tak
bohumile a mezi řečí do šálku
zavíjet si dech – jak Pygmalion
s Galateou visící mu na ústech.
No comments:
Post a Comment