Svěžestí ranní časný svit
pobízí vpřed běžce –
po cestě, kde zdá se ještě
v mrákotách potácí se pryč
po sobě nocí opuštěný stín,
a světlo, první zlatý pyl,
obestírá mu ramena i paže,
a jak z rána vytanul,
pryč i vzdaluje se zas –
a z očí mizí, jako by sám
byl právě s toho okamžiku
setřený, již pominulý čas,
a slůvko k slůvko nevyřčeno
podobné je odvanutým pramenům –
No comments:
Post a Comment