Jak jsme k tomu došli, že čemu dnes
říkají poezie nabralo do sebe mor,
pokřtěným kdys na freudovské To,
das Es, z něhož pak jak z chobotnice
nastalo temno, Ich und Über-Ich,
a z nich dál vzešlo poblouznění
a bloudění bez duše – inverze
ničeho, nestvůry a slepé hmoty –
surrealismus, existencialismus
a v „poezii“ dneška nakonec
totalita krutosti a nelidskosti,
vláda brutalismu, co vždycky
tíhne k nacismu jak do propasti
davy slepých, jež ovládá smrt?
No comments:
Post a Comment