Pěna, s níž se moře dvoří
a v náruči otvírá vzduchu,
na břehu ulpívá a splývá.
A prý právě z těchto šatů
na svět přišla božská Afrodita,
kde nebe a zem a povětří,
rozšuměné mezi nimi dvěma,
jedno do druhého vchází,
umírá a v nové formě
rozeno vrací se a vstává.
Slyšíš, slyšíš, jak z nitra věcí
vlna, v níž se stále ještě nese
přes věky a nesčetné časy
nehynoucí zvuk počátku světa
zvedá se, ozývá, zve a promlouvá?
A dokonce i v paprsku, jenž šátrá
tam, kde na hřbetu omamně a líně
krasavice leží jak kniha, jejíž listy
obracet chce prst, sám Bůh blaze zní
a hraje o ticho, jež ve mně rozeznává.
No comments:
Post a Comment