Byl již čas, čas chýlící se k večeru,
kdy nebe plane, dokud nezatmí se,
je-li avšak bezoblačné, to pojednou
začne nocí celé vzhůru průzračnět
a mihotavé z hvězd si skládá klenoty.
A právě ve chvíli, kdy tvoří se
průzračné, byť nokturální temnoty,
ty průzračné, dokonce až k hvězdám,
stála před oknem a stávala se přitom
celá toutéž nocí, co jasná je i temná.
A prsty držela se za boky a s nimi z nich
jako by hrnula, táhla pomyslné závěsy –
či jako když obratný a obezřetný labužník
ví, co a jak si vybrat – mezi všemi pokrmy.
No comments:
Post a Comment