Vzpomínám, jak zrána před sedmou
postával jsem u dveří krámku pana Blechy
a čekal, až otevřou, abych mohl rychle koupit
čerstvý, ještě teplý chleba a třeba slaný rohlík
nebo koblížek či šáteček složený jak malý dopis,
a za zády po noci ztichlé náměstí zkoušelo si
bez zrcadla, šaty ze smotané mlhy, a těžké bylo
jak myška, co se neudrží, po cestě hned domů
a z pečiva nic neohlodat, neoloupat, neokusit,
když vše vonělo a zvalo líp než božská mana,
svolně, rozkošně a zkřehka křupající mi do slin.
Ó jak velkolepě chutnala ta malá, prostá blaha,
jež i pouhé dítě mělo za míň než pár korun,
a tak i duši, již díky tomu bude se chtít básnit.
No comments:
Post a Comment