V básních všude ukrývá se Bůh

 

Eiffelovka v oblaku

ztratila svou hlavu

a šeď všedností

se vrací do komínů.

 

Mně však zeptat chce se,

zda i v městě plíživě

a plaše přetékajícím

přes okraje deštěm,

 

nad ránem při samotě

nechají se slyšet

zvuky, do nichž puká

pupen v krutém rozkvětu,

 

jak ve volné krajině

v remízkách u pole a cesty.

Však v kavárně venku na stolku,

na jiném klátícím se stonku,

 

jinou květinku kávovou ti nesou,

kvítko – dým dýchající v šálku.

Ach, jak dávno, dávno bylo tomu,

kdy ti řekli – ještě před cestou do Moskvy,

 

abys veršík malý, aspoň jeden nebo dva,

na ubrousek napsal – ach, kdopak si ho vzal

a kolik jsem tehdy ještě neznal ani neprožil?

Oči poém, i jejich zvuk, i sluch – to ony

 

se mnou, přede mnou i za mnou hledají

svou melodii a k věcem zpět vracejí

svůj jazyk, sloh a styl – the magic clic,

neboť v básních všude ukrývá se Bůh.