A Fable of a Necklace of Luminous Pearls, To Which They Lay a Naturally Rightful Claim / Bajka o náhrdelníku ze zářivých perel, na něž si uplatňují přirozeně oprávněný nárok

 

Inside a shell, whose gleaming heart
Is smoother than
The finest porcelain,
A grain, swallowed out of nowhere,

Torments and chafes
The tender flesh;
And that soft living grace,
Made roughened
By the intruder and its weight,

Spins and weaves
A pearl around it,
With mother-of-pearl
Quietly hardening
Like a drop of dew
Overtaken by the frost.

Thus hidden beauty too
Grows from within—
The everlasting witness of a touch,
And with it,
The small enduring trace
Of an age-old struggle.

 

Bajka o náhrdelníku ze zářivých perel,

na něž si uplatňují přirozeně oprávněný nárok

 

V lastuře, v nitru blyštící

a neskonale hladivé

co nejlepší porcelán,

zrnko zčista jasna pozřené

 

trýzní, jitří choulostivý sval,

a ta jemnost tím vetřelcem

i tíhou svojí zdrsněna

perlu přede si a tká

 

s mlíčím tiše tuhnoucím

jak krůpěj rosám chycená,

když překvapí je mráz.

 

A tak i zevnitř roste ukryt

půvab, již věčný svědek doteku,

a tím i malá stopa odvěkého zápasu.