Óda na můstek v japonské zahradě

 

            Jsou obrazy a chvíle,

                kde je Boha víc a kudy

přichází k nám taky blíž.

 

Japonský můstek,

v oblouku nad vodou

jak luk, jejž vzpíná

neviděná střela,

 

okem nových prozření

otvírá se oku v svět,

jejž jinak skrývá

němá zástěna,

 

s níž malátnost a matnost

chce smyslům našim vzít

prvorozenou svěžest,

čisté prvotiny údivů

 

a Mallarmého či

podobného génia,

jehož v sobě uvnitř

nosí každý nás,

 

umořit a zahubit

jakoby jen tak

nenuceně

mimochodem,

 

bez mysli a péče.

Jenomže zde v zahradě

prohnut v malé extázi

klene se a kane

 

onen můstek, nová

otevřená hvězda,

jež ze země

tu vychází

 

a jež ze stínu

do světla vpřed

zvedá se a tane,

a její ladný tah

 

odráží a zobrazuje

boží podobu a tvar

a jeho zlatý Zen,

jenž esenci času

 

milostně ti vlévá

v tělo tiché přes kraj,

a s každým krokem

dokořán k němu

je v tobě nebes víc.

Fleurs du soleil (the soil—in French) défiant le mal du poison de longue durée

 

His job as a father

was to fill the flat

with deadly smokes

of his many cigarettes

 

that turned man’s breath

into pong and stench

so thick as to block

and blot escape,

 

and yet pages of the books

left over from some other time

in the library along with old,

then incomprehensible photographs

 

or the light & its divine invite

outside held strangely their own,

though quiet line against the death,

layered, rolled up for that little flash,

 

brought to and so much longed for

by the man who tried to grow

more hemlock for any local

little Socrates, always hell-

 

bent on cutting such a deviant

short of any other growth

past a stump, a foil

to his anxious will

 

that vainly dillydallied

in those lethal clouds

and lusted for the wives

of dead Roman Emperors.

List of my eleven books of poetry published in the Czech Republic (in Czech)