And What Else May Love Yet Know of Lips? / A co láska může o rtech ještě znát?

 

And What Else May Love Yet Know of Lips?

Some strange immortal artist
contrived it so that human lips,
in color and in their soft gleam,
resemble above all else

those fleeting rendezvous
when sun and earth lean and plunge
into one another, while the sky above
drifts aflame into dusk.

And so both dusk and dawn people
bear upon their passing lips
and tremble them into eager kisses,

upon lips bent on radiance and thrill
that bear and burn until it comes to pass —
that deep within, the two learn to open.

A co láska může o rtech ještě znát?

Jakýsi zvláštní nesmrtelný umělec
to učinil tak, že lidské naše rty
barvou i hebkým svým zábleskem
ze všeho nejvíce podobají se

právě oněm krátkým okamžikům,
kdy slunko a země zblízka do sebe
hrouží se a kloní a s nebem nad stromy
růžoví a sunou se do mrákot.

A tak soumrak i jitro lidé
na rtech míjejících se nesou,
a do polibků chtivě si je třesou,

a na rtech vědoucích o žáru i záři,
sahajících, sálajících, stane se —
do hluboka dva spolu učí se otvírat.