Od skonání ke mši
a od hodiny k hodině,
než z bronzu znovu
srdcem rozezvoní vzduch,
zvony ve věžích se stavějí
jak kvítka, která zvadla už,
neboť pouze o zvuku
a vysoko jen mohou žít.
Však zpod přivřených řas,
kde žhavá střádá záře tma,
rajsky stočená jak had
(pokud z nečiší z nich chlad)
je flóra věčných poznání, a tam i
její sbíráš pyl a v slasti vlhne zrak.
No comments:
Post a Comment