Bílé, vápenné domky
pod červenou střechou
za poledne
lehají si do kopretin.
A kostelíky s věží
místo hlavy
nad návsemi
klekají si na kolena.
Za Zahrádkou do Jíckovic
přes pastviny vede stará cesta
a dole za kameny u potoka
hřeben vánku čechrá kštice rákosí,
a ty tišiny i teď však voní medovicí,
pro niž z nebe záři chytá ranní rosa.
No comments:
Post a Comment