In late October
silver maples shed
leaves of such gold
that even the World
of the Dead can’t help
but stare and turn agape.
O, say what alchemic
wedding turned Apollo
into Artemis and Artemis
into Apollo and minds too
into remembering what had been
and is always even now as our eyes
similarly meet and see this light within
and take those colors for fresh wings?
In China, ripening of plumps
concurs with early summer rains
people used to call mei-yu, plum
rains, that made them stay at home
and didn’t go out to see their friends.
But aren’t poems too a lot like growing
plumps meant to help us move our minds
and hearts from flower brave to blossom
even from the covers of cold and snow
to fruit with ample flesh and new life-
bearing pits and do not strings of rain
summon lines of calligraphic sounds
that make us listen & through which
our souls seek to go out and meet?
Bílé, vápenné domky
pod červenou střechou
za poledne
lehají si do kopretin.
A kostelíky s věží
místo hlavy
nad návsemi
klekají si na kolena.
Za Zahrádkou do Jíckovic
přes pastviny vede stará cesta
a dole za kameny u potoka
hřeben vánku čechrá kštice rákosí,
a ty tišiny i teď však voní medovicí,
pro niž z nebe záři chytá ranní rosa.
Kostelík opírá se o svou věž,
v níž se od úderu srdce
zvonu vrací hlas,
zatímco ji zvenku šatí jas,
a u domu přes ulici plůtky
tázavě už dlouho postávají
bez odpovědi však,
kdo přeskočí je nakonec
a způsobí tak jednou
aspoň titěrný poprask,
kde jinak nic se neděje
kromě toho, že lidé
pryč jen odcházejí.
S foliemi rozhrnutých snů.
