Saturday, January 11, 2025

Far Across to the Ends of Our Earth

“My white hair extends three miles…”

Li Po, Chiupu River Song

 

Poetry is not poetry lest

it is a gateway to the soul

and her floral unfolding—

covering then all—not unlike

 

the town of Kueichih

on the way to Li Po’s

Nine Flower Mountain

where a sound spirit used

 

to intercede and cut

to the dead penalties

and their terms in Hell.

 

And in the same way,

if apposite, poems extend

thoughts far across this Earth.

Poetry, the Art of Lasting Apposite Names

 

Before someone like Li Po comes,

even if it happens only once,

only once in a thousand years,

countless mountains and lives

remain prosaic and countless

 

till one becomes at last

a Nine Flower Mountain

under its own fitting name

made by a poet to clasp

its spirit in that sound.

 

Surely, the point of a poem

is to find a Nine Flower

Mountain among the many,

but someone nine-flower too.

Temno vzhůru prosvítající noci

 

Byl již čas, čas chýlící se k večeru,

kdy nebe plane, dokud nezatmí se,

je-li avšak bezoblačné, to pojednou

začne nocí celé vzhůru průzračnět

a mihotavé z hvězd si skládá klenoty.

 

A právě ve chvíli, kdy tvoří se

průzračné, byť nokturální temnoty,

ty průzračné, dokonce až k hvězdám,

stála před oknem a stávala se přitom

celá toutéž nocí, co jasná je i temná.

 

A prsty držela se za boky a s nimi z nich

jako by hrnula, táhla pomyslné závěsy –

či jako když obratný a obezřetný labužník

ví, co a jak si vybrat – mezi všemi pokrmy.