A Song of Plum Letters and Rain

 

In China, ripening of plumps

concurs with early summer rains

people used to call mei-yu, plum

rains, that made them stay at home

 

and didn’t go out to see their friends.

But aren’t poems too a lot like growing

plumps meant to help us move our minds

and hearts from flower brave to blossom

 

even from the covers of cold and snow

to fruit with ample flesh and new life-

bearing pits and do not strings of rain

 

summon lines of calligraphic sounds

that make us listen & through which

our souls seek to go out and meet?

I přes den do sebe zamyšlen zůstává ten kraj

 

Bílé, vápenné domky

pod červenou střechou

za poledne

lehají si do kopretin.

 

A kostelíky s věží

místo hlavy

nad návsemi

klekají si na kolena.

 

Za Zahrádkou do Jíckovic

přes pastviny vede stará cesta

a dole za kameny u potoka

 

hřeben vánku čechrá kštice rákosí,

a ty tišiny i teď však voní medovicí,

pro niž z nebe záři chytá ranní rosa.

Obrázek odkudsi z jižních Čech

 

Kostelík opírá se o svou věž,

v níž se od úderu srdce

zvonu vrací hlas,

zatímco ji zvenku šatí jas,

 

a u domu přes ulici plůtky

tázavě už dlouho postávají

bez odpovědi však,

kdo přeskočí je nakonec

 

a způsobí tak jednou

aspoň titěrný poprask,

kde jinak nic se neděje

 

kromě toho, že lidé

pryč jen odcházejí.

S foliemi rozhrnutých snů.