Mrak večer
přitahuje kraj
a večer sám nás
vpouští
v ohromující
hvězdnou spoušť.
Náves je za
brankou a tůjí
a na zápražích
u verand
dobře se nám
rozmlouvá i mlčí
a slovo i ticho
i tělo i noc
měkce a tajně
učí nás jak milovat,
a tak i svou
plynoucí řeč
místo návnady
na háčku
házíme vzhůru
bezkonečným hvězdám
a duši jak chléb držíme
– s vesmírem na dlani.
